Vy jste založili dítěti účet, my mu dáváme kapesné

Bavme se s dětmi o penězích

10 rad pro rodiče

Všichni to víme. S dětmi se o penězích mluvit má už v předškolním věku, a čím dříve, tím lépe. Nikdo vám nedá přesný manuál, jak se o penězích bavit. Ale jako rodiče nikdy nevynechávejte u dětí období „hry na obchod“. Je nenahraditelné, když se děti učí finanční gramotnosti. Můžete nakupovat a prodávat namalované obrázky, kousky ovoce, na podzim třeba kaštany a v létě sedmikrásky. Hrou se dítě naučí opravdu mnoho.

1. Pokladnička

   Určitě ji dětem pořiďte. Pokud si dítě vybere v obchodě pokladničku samo, jeho vztah k ní bude zodpovědnější. Věnujte pozornost vstupu do pokladničky. Pro starší děti není nad tradiční keramické prasátko, které se dá otevřít pouze kladívkem. Menší děti často potřebují do pokladničky nakukovat a peníze přepočítávat. Volte tedy pokladničku s klíčkem. A hlavně! Mějte připraven vstupní kapitál. Je nutné si zažít ten krásný okamžik cinknutí mince o dno. Tak proč ho oddalovat o nějaké dny navíc?

2. Peněženka

   Její výběr je důležitý. I tady bude efektivnější, když si ji dítě vybere samo. Koupit praktickou peněženku, která se dítěti i líbí, je věda. Dohlédněte na to, aby se papírové penízky pohodlně ukládaly a aby měla první dětská peněženka kapsičku na zip. Nebo i na suchý zip, ale ten je málokdy došitý až do kraje, penízky mohou snadno vyklouznout malou skulinkou a rozkutálí se dřív, než se stihnou utratit. Věnovat nákupu čas se určitě vyplatí.

3. Spoření musí mít důvod!

   Aby mělo spoření nějaký smysl, určitě věnujte prostor debatě na téma „Co se za našetřené penízky pořídí?“. Dle věku dítěte to může být návštěva cukrárny s dvojitou porcí zmrzliny, hračka, lístky do kina či příspěvek na novou přilbu, kolo nebo třeba lyže.

4. Jak předškolní dítě k penězům přijde?

   Malé děti ještě nebudou mít z pravidelného kapesného rozum. Ale mít svoji pokladničku má smysl. Počítejte s tím, že v předškolním věku nejde ani tak o hodnotu, ale o množství kovových mincí v pokladničce. I samotné počítání mincí, bez ohledu na jejich hodnotu, je přínosné. Můžete se domluvit, že každý poslední den v měsíci bude u pokladničky připraven klíček k odemknutí. Dítě pak samo svými penízky může v obchodě zaplatit. Můžete být také milé překvapeni, že dítě penízky nebude chtít utratit, ale bude k nim chtít přidávat další. A nějaké nápady, jak malé dítě k penězům přijde? Může třeba zaplatit vašimi penězi menší útratu v obchodě či cukrárně a drobné vrácené penízky si ponechat. Desetikoruna nebo pětikoruna při vrácení vozíčku na nákup může také putovat do pokladničky. Rozkutálí se vám „omylem“ drobné z peněženky? Posbírejte je společně a poslední tři mince ať si nechá. U menších dětí je dobré přejít na jejich slovník. Budou vám spíše rozumět, když řeknete: „V pokladničce máš tolik korunek, že ti vystačí na lístek do divadla.“ Je to lepší než věta: „Vidíš, už máš v pokladničce 102 Kč.“

5. Kapesné – ano, či ne?

   Kapesné ANO. Nástup do školy je právě tím ideálním obdobím. Výše kapesného záleží vždy na individuálních možnostech a domluvě. Ale když už se na kapesném dohodnete, dodržujte termín a výši. Jděte příkladem. Nedovolte, aby vám dítě termín kapesného připomínalo. A nezapomeňte: Kapesné je pro potěšení. Dítě musí vědět, které výdaje hradíte vy (stravné ve škole, jízdné, školní družinu…) a co si musí zaplatit samo. Ideálně, pokud si vše spolu sepíšete. Po domluvě můžete udělat i změnu, ale držte se hesla „Pořádek dělá přátele!“ A je obrovský rozdíl mezi slovy POTŘEBUJI a CHCI!

6. Když už kapesné, tak…

   Nikdy, opravdu nikdy nepoužívejte kapesné jako výchovný prostředek. Pokud dítě chcete naučit hospodařit, nemůže se do této tematiky ještě proplétat vaše představa ideálního chování. Když máte s dítětem nějaké neshody, najděte jiné řešení než „sáhnutí na kapesné“.

7. Šetřete společně

   Věřte, že děti tato společná hra bude opravdu bavit. Zkuste najít společný cíl, na který by se těšila celá rodina. Třeba návštěva aquaparku, rodinná společenská hra nebo pořízení domácího mazlíčka.

8. Více sourozenců v rodině

   Pokud už je dítě školák a domluvíte se s ním na kapesném, nedávejte ho automaticky i mladšímu. Vysvětlete mu, že i on do věku kapesného doroste. Nepochopení a nelibost přicházejí pouze tehdy, pokud mladšímu dítěti nevěnujete dostatek vysvětlení. To, že nedostává kapesné, ale neznamená, že nemůže mít svoji pokladničku.

9. Platební karty

   Děti na druhém stupni základní školy už mají relativně velký přehled o tom, co je to výdaj, šetření, co znamená půjčit, darovat, mají orientační představu, kolik co stojí. Jakmile máte pocit, že děti zvládnou i pohyb „neviditelných peněz“, neváhejte se založením osobního dětského účtu nebo pořízením karty na kapesné. Pokud se s dětmi o penězích opravdu bavíte, imaginární pohyb peněz zvládají.

10. Prostor pro dětské obchodní jednání

    Půjčte si od svého dítěte přiměřený finanční obnos. Každému se přece může stát, že na horské chalupě nemůže platit kávu kartou. Popište svému dítěti možnost, že vrácení peněz bude doprovázet i nějaká úroková sazba. A hra na vyjednávání může začít. Pokud dítě nasadí velkou úrokovou sazbu, bude lepší si půjčit peníze od manžela či kamarádky. Někdy se prostě stane, že kdo chce moc, nemá nic. I tím se dítě učí. Pokud si dítě potřebuje půjčit peníze od vás, nebraňte mu. V každém případě je nutno domluvit termín splátky a případně i úrok. Ten u menších dětí nemusí být ani finanční. Pokud s tím dítě bude souhlasit, můžete navrhnout jiné plnění. Drobných prací, které dítě zvládne, se v rodině najde vždy dost.

A závěrem? Možná všechny tyto informace máte stokrát načtené. Možná všechno zkoušíte a nic nefunguje. Možná nic nezkoušíte a funguje správně úplně všechno. Ať tak nebo tak, na jednom se shodneme snad všichni: Vydělat peníze je nelehký úkol, ale ještě těžší je s nimi dobře hospodařit. Naučme to svoje děti.

Děkujeme Štěpánce Štrougalové ze společnosti Juklík (www.juklik.cz) za svolení použít její autorský text a za její cenné životní zkušenosti.

Bezstarostné finanční kroky vašich dětí vám přeje ČSOB.